Čermná nad Orlicí
Čermná nad Orlicí
zdroj: heraldickamista.cz
Znak a vlajka (prapor) obce Čermná nad orlicí byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 73 ze dne 23. listopadu 1995. Jeho dekret s blasonem znaku a popisem vlajky je datován 29. listopadu 1995.
Blason znaku: Ve stříbrném štítě nad modrou vlnitou patou červený cihlový most o dvou obloucích. V horní části dva zelené odvrácené listy, pravý lipový, levý dubový.
Tinktury stříbrná (tj. bílá), červená a modrá evokují státní barvy (tzv. trikolóru) České republiky. Heroldská (tj. geometrická) modrá vlnitá pata štítu jasně symbolizuje řeku Tichou Orlici, nad níž obec leží. Obecná (tj. všeobecně známá) figura červeného cihlového mostu pak představuje most, který spojuje Velkou a Malou Čermnou, původně samostatné obce. Obecné figury dvou listů (lipového a dubového) zastupují zdejší četné lípy (národní strom a odznak slovanské vzájemnosti) i památný dub rostoucí u kaple. V přeneseném významu (zvláště pak na vlajce či praporu) je červená barvou železitě načervenalé půdy a tzv. mluvícím znamením původního středověkého názvu Čermné (neboť staročesky „čermná“ znamená „červená“). Modrá pak barvou nejenom řeky Orlice, ale všech vodotečí a vodních ploch v katastru. Zelená barvou okolních lesů, luk a polí i zelených říčních niv Tiché Orlice.
Vexilologický popis vlajky: List praporu tvoří tři vodorovné pruhy - červený, zelený a modrý. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Pruhy vlajky nemohly být uspořádány v logičtějším pořadí barev zelená, červená, modrá (odpovídajícím rozložení znakových figur zelených listů, červeného mostu a modré vody), neboť by se jednalo o již existující vlajku Zbraslavi a proto bylo pořadí horních dvou pruhů prohozeno. Nevýhodou takové vlajky (praporu) je proto její zaměnitelnost s jinými (často podobnými vlajkami, tvořenými třemi vodorovnými pruhy, obdobných barev) a nesnadná identifikovatelnost laikem, že náleží k dotyčnému znaku obce. Neboť u vlajek (praporů), tvořených pouze geometricky uspořádanými barevnými plochami, viz např. státní vlajky, je dosažení originality mnohem obtížnější, třebaže „jednoduché“ vlajky jsou z povahy věci opticky a esteticky velmi výrazné a často zdařilé. Je ovšem možné kdykoliv v obci přistoupit k (zákonné) tzv. revokaci (tj. změněn či úpravě) takové vlajky, například vhodnější kombinací barev (pořadí pruhů), doplněním nyní chybějící bílé barvy (zastupující stříbrný štít) a využitím motivu kvádrování červeného pruhu replikujícího cihlový most ze znaku.
návrh - zdroj a vypracování: PhDr. Zdeněk Kubík, Alerion
Úvodem je vhodné zmínit, že dle základních heralidických pravidel se v každém znaku používají i popisují tzv. tinktury, tj. kovy (zlato a stříbro, zobrazované v praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně (odůvodněně) i doplňková tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd.). Přičemž platí poměrně striktní podmínka o (kontrastním a střídavém) kladení "kovů na barvy" nebo "barev na kovy" (čili kovových figur v barevných polích štítu nebo naopak barevných figur v kovových polích štítu).
Heraldické figury dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně popisuje) jen z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele štítu, proto (zdánlivě) obráceně, jako v tomto případě (uvedení polohy lipového a dubového listu).
Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě popisem v dekretu předsedy Poslanecké sněmovky Parlamentu České republiky závazně definovaná podstata zůstává (všechny uvedené tintkury a figury v dané kompozici štítu znaku i listu vlajky či praporu) a musí být takto přesně a důsledně vždy (nyní i v budoucnu) dodržena, není-li oficiálně stanoveno jinak.
Blason (čili odborný heraldický slovní popis, podle kterého je každý zkušený heraldik schopný znak správně nakreslit, aniž by nutně musel vidět prvotní předlohu) v zákonném kekretu předsedy Poslanecké sněmovny a jejím Registru komunálních symbolů (REKOS) zní takto: "Ve stříbrném štítě nad modrou vlnitou patou červený cihlový most o dvou obloucích. V horní části dva zelené odvrácené listy, pravý lipový, levý dubový".
Ikonografický význam obecního znaku, uděleného rozhodnutím (tehdejšího) předsedy Poslanecké sněmovny doc. PhDr. Milana Uhdeho č. 73 ze dne 23. listopadu 1995, na základě druhé žádosti (bývalého) starosty obce pana Josefa Bezdíčka ze dne 28. září 1995, neboť prní žádost s původním neheraldickým návrhem (v podstatě logotypem) musela být příslušným sněmovním podvýborem zamítnuta, je následující:
Tinktury stříbrná čili bílá, červená a modrá evokují státní barvy (tzv. trikolóru) České republiky (její velký státní zak a vlajku). Heroldská (tj. geometrická) modrá vlnitá pata štítu jasně symbolizuje řeku Tichou Orlici, nad níž obec leží. Obecná (tj. všeobecně známá) figura červeného cihlového mostu pak představuje most, který spojuje Velkou a Malou Čermnou (původně samostatné obce). Obecné figury dvou listů (lipového a dubového) zastupují zdejší četné lípy (národní strom a odznak slovanské vzájemnosti) i památný dub, rostoucí u kaple. V přeneseném významu (zvláště pak na vlajce či praporu) je červená barvou (železitě načervenalé) půdy a tzv. mluvícím znamením původního středověkého názvu Čermné (neboť staročesky "čermná" znamená "červená"). Modrá pak barvou nejenom řeky Orlice, ale všech vodotečí a vodních ploch v katastru. Zelená barvou okolních lesů, luk a polí i zelených říčních niv Tiché Orlice (Přírodního parku Orlice). Nyní kesbu jednostivých figur ve štítě (oproti originálu) pouze kvalitativně (stylisticky a výtvarně) upravujeme.
Se znakem roku 1995 udělená tzv. vexilologická vlajka, v podobě tří vodorovných pruhů, červeného, zeleného a modrého (dle barev tří figur, červeného mostu, zelených listů a modré vlnité paty ve stříbrném štítě znaku), žel nenašla v průběhu uplynulých desetiletí v obci přílišnou oblibu, ani praktické využití, navíc je snadno zaměnitelná např. s podobnou vlajkou pražské městské části Zbraslav. Aby tedy nebyl na tuto prostou "pruhovanou" vlajku kladen štít obecního znaku, uvažuje vedení obce přistopit k její úpravě (změně), jak to umožňuje zákon o obcích v "§ 34a". Zvoleno bylo rozumné řešení, ponechávající stávající horní červený a dolní modrý vodorovný pruh, pouze prostřední zelený pruh byl vyměněn za bílý (dle stříbrné tinktury štítu) a doplněn figurami zeleného lipového a dubového listu ze znaku. Nová vexilologicko-heraldická vlajka proto nyní adresně odráží znak obce a odpovídá tomuto možnému popisu vlajkového listu (tj. plochy vlajky): "List tvoří tři vodorovné pruhy, červený, bílý a modrý. V bílém pruhu dva zelené odvrácené listy, lipový a dubový, vztyčené k hornímu rohu a cípu. Poměr šířky k délce listu je 2:3".
V případě popisu vlajky (praporu) se totiž, na rozdíl od blasonu (tj. heraldického popisu) znaku, nikdy nemluví o zlaté a stříbrné tinktuře kovu, tak jako na hmotově pevném štítě, kde se plátkový kov dříve skutečně užíval, ale vždy žluté a bílé barvě (vlající) tkaniny, z níž se vyrábí, bez zbytných černých kontur, žádoucích především ve znaku (např. při nebarveném obrysovém provedení štitu na razítku atd. apod.).
Tento návrh nové (na stožár vztyčované) obecní vlajky nebo praporu (pevně spojovaného s žerdí) tak opakuje všechny čtyři tinktury znaku i figury dvou listů, jejich převedením ze (svislého) štitu znaku do pruhů (vodorovně) obdélníkového vlajkového listu (praporu) o stranovém poměru šířky k délce 2:3 (závazně daném státní vlajkou České republiky). Výhodou takovéto vlajky (praporu) je její nezaměnitelnost a snadná identifikace i laikem, že náleží ke komunálním symbolům (výrazného a již dobře známého znaku) obce, právě díky opakujícím se figurám lipového a dubové listu.
V Brně a Bystřici nad Pernštejnem 29. října 2022, PhDr. Zdeněk Kubík